( Zd. Doležálek)

 

V celém pravěkém období nebylo Skutečsko s velkou pravděpodobností trvale osídleno. Dokladem toho jsou ojedinělé nálezy z mladšího neolitu (cca 4500 - 4000 př. n. l.), které ukazují na to, že sem člověkem přicházel většinou za surovinami a lovnou zvěří. Jsou to kamenné sekyrky ze Skutče, Oflendy a Rychnova, kamenný mlat ze Štěpánova.

Pravděpodobně eneolitická je také lukostřelecká, pečlivě opracovaná šipka z pazourku nalezená ve štěrku svatoanenského potoka. Mezi první kovové předměty patří nález měděné sekyrky z Proseče. Další pravěké nálezy jsou až z období lužické kultury ( cca 1400 - 900 př. n. l.), z Leštinky, kde byl objeven "bronzový poklad" dvou honosných náramků a mimo to ještě bronzová sekyrka. Prvním bezpečným dokladem trvalého osídlení je nález několika střepů a kovových předmětů z Radčic ( kultura laténská ). Je to období, kdy na našem území sídlili Keltové.

Do počátků doby římské patří zajímavý nález bronzového knoflíku z let 38 - 64 n. l. v nedalekém Cejřově. Výrazným a základním předělem v historii Skutečska je vznik Českého státu. Nejstarší doklady tohoto osídlení jsou z XII. století, v podstatě již ze středověkého období. Nasvědčuje tomu objev kostrového hrobu v blízkosti ostrohu, s vlasovou ozdobou - záušnicí se dvěma esovitými konci. To ukazuje na pravděpodobné osídlení ostrohu Štěpánovského nebo jeho blízkého okolí. Kostrové hroby s bronzovými záušnicemi byly nalezeny ve Zdislavi a Jenišovicích, odkud je záušnice uložena ve sbírkách Národního muzea. Ostatní stejné staré nálezy jsou ze sídlišť, která jsou doložena střepovými nálezy keramiky. Sídliště tehdy existovala ve Skutči, Malinném, Lažanech, Proseči, Předhradí a pravděpodobně také ve Zhoři. Obec Štěpánov je stará okrouhlice z X. století ,s rybníkem uprostřed, na jih s prudkou stání a rovinou na sever ukazuje na založení staroslovanské. Bylo to již za prvého politického rozdělení Čech v župy Vraclavské s župním hradem. Na západní straně ostrohu je kostel sv. Matouše z počátku XIV. století. V roce 1350 uvádí se Štěpánov jako osada farní s kostelem sv. Matouše, která byla děkanátem vysokomýtským přidělena k biskupství Litomyšlskému v roce 1344 Arnoštem z Pardubic a Karlem IV. založeném. R. 1358 byl štěpánovský plebán (farář) Jan ze Štěpánova dosazen za faráře do Míčova. Ustálený název obce pochází z doby křesťanské v tomto kraji, z X. století, kdy kníže Slavník , otec sv. Vojtěcha, dal postaviti ve Skutči r. 968 kapli, jak na to ukazuje letopočet na svorníku v kostele špitálském Přípona "-ov" zněla původně "-ův" ("-óv"), byl tu Štěpánův dvorec nebo jiný majetek, z čehož vznikl název Štěpánov. Na ostrohu vrchu stála ( dle pověsti) tvrz rytíře Štěpána ze Štěpánova již ve XIII. století. Poblíž tvrze byl původní kostel se hřbitovem a fara. Později za nedostatku kněží zanikla a nebyla již obnovena. Kostel se stal filiálním do Skutče. R. 1329 nalézáme "Stiepanow" již při zboží rychmburském takže v té době nebo již dříve tento zemanský statek koupí, neb jinak byl v držení panství Rychmburského. Pověst vypravuje že rytíře ze Štěpánova připravili o majetek Berkové, ti však ještě v té době Rychmburk nedrželi. Mohli to být Vartenberkové na počátku XIV. století nebo Vilém Flaška z Pardubic, který r. 1360 panství koupil a snad i Štěpánov. V květnu r. 1421 táhl tudy z Chotěbořska přes Skuteč a Štěpánov k Mýtu Žižkovi na pomoc Oldřich Vavák z Jindřichova Hradce se svým vojskem s korouhví modrou se zlatou růží rožmberskou. Mnozí Skutečští a Štěpánovští se přidali k jeho vojsku, aby také pomstili upálení lidu a vojska husitského hejtmana Jana Hromádky z Jistebnice Arnoštem z Rychmburka a jeho společníky v Chotěboři, kde bylo upáleno 300 lidí ve stodolách.

Věrný husita Jan Štěpánovský ze Štěpánova s Janem z Mečkova na Újezdě u Vysokého Mýta se stali veliteli ve vojsku Žižkově a zúčastnili se všech bojů. Po Žižkově smrti byli hejtmany Sirotků a Táborů ve vojsku Prokopa Holého, s nímž obléhali také r. 1425 Litomyšl, Jan z Mečkova první slezl hradby hradu Litomyšlského a byl Prokopem Holým ustanoven správcem panství biskupského. Usadil se v paláci a provozoval všechna práva ve všech jednáních jako biskup až do roku 1433, kdy správu musel postoupiti Vilému Kostkovi z Postupic. Jan Štěpánovský padl se svým vůdcem u Lipan 30. května 1434. Je možno , že byl bratrem nebo synem Petra ze Štěpánova, který je podepsán na smlouvě z r. 1408 s Petrem z Bořic a Oldřichem z Holišovic, jíž Petr a Přibek z Chroustovic, švagři biskupa Jana Železného, postoupili ves Vračovice za Mýtem Mikuláši a Ondřeji z Rosic. Petr ze Štěpánova byl snad posledním majitelem tvrze a statku Štěpánova, který r. 1392 nebo před tímto rokem prodal a jméno po něm dále držel. V r. 1454 za Jana Parduse z Vratkova na Rychmburku byl již Štěpánov při rychtě Předhradské (rychmburské) i když mohl být při bližší rychtě Zbožnovské, kde se v té době samostatná rychta uvádí. Zdá se, že do té doby Jan Štěpánovský ze Štěpánova dvůr i mlýn pod Štěpánovem ještě držel a pravděpodobně měl úmluvu s Janem Vil. z Mečkova, aby po něm dědil nebo od něho majetek koupil, protože dvůr, mlýn a vinice po stráních držel syn Bohuslav z Mečkova, roku 1457 Vilém z Mečkova a po něm Pavel Tluxa Bradlecký z Mečkova. Rod pánů z Mečkova sem přišel z Plzeňska. Drželi tam Vedanice, Mečkov, Lhotu a Činovy. Jejich znakem byl červený štít se dvěma přeloženými meči. Tento rodový znak lze spatřit na náhrobku Lidmily z Mečkova v kostele sv. Trojice ve Vysokém Mýtě.

Pavel Tluxa Bradlecký r. 1470 prodal dvůr i mlýn Václavu Skutečskému, hejtmanu rychmburskému, který se vzdal úřadu pro hrabivost a surovost Heřmana za Sulevic, purkrabího na Rychmburku, který tu za nezletilého Viléma Parduse z Vratkova pro sebe od roku 1466 hospodařil. Tento svobodný grunt byl jistě dříve částí samostatného zemanství štěpánovského, které poslední majitel rozprodával. Pod mocnou hrází nejdoleji ležícího rybníka, jichž bylo na potoce proti proudu několik, vedla stará cesta od Skutče po dřevěném mostku přes potok a prudkým obloukem ve stráni k vesnici. Nyní vede nová silnice zčásti po původní hrázi rybníka přes most mírným obloukem a stoupáním na Štěpánov a k Luži. V místech bývalého panského dvora je nyní hospodářské stavení s dosud patrným náhonem, jímž se vedla voda na Zundalkovský mlýn. Pod Přibylovem ( Stračínem) byl velký rybník s hrází, která celé údolí přetínala. Po pravém břehu hráze jsou patrny stopy druhého mlýna, který kdysi náležel ke dvoru štěpánovskému a ještě r. 1578 se připomíná. Nad Zundalkovským mlýnem a bažantnicí bylo směrem k Lažanům, dle zbytků hrází osm kaprových rybníku, některé z doby Karla IV. "Bažantnice" se připomíná ještě r. 1780 pravděpodobně jako majetek knížete Kinského, jejíž obraz je na děkanství skutečském i s portrétem Filipovým. Téhož roku si Skutečští stěžovali na vrchnostenský úřad a tím i na vrchnost přímo Marii Terezii. Mezi jiným uvádějí, že Štěpánov a Prosetín v Rychmburském urbáři z roku 1564 nebyly, jako jejich pět vesnic: Žďárec, Radčice, Malinné, Leštinka a Skutíčko, že se ocitly teprve v novém urbáři z r. 1731. Roku 1518 při postupu Litomyšle Vilémem II. Kostkou z Postupic jeho bratřím, byl svědkem Petr Štěpánovský ze Štěpánova, poslední toho jména. Byl panošem či úředníkem pánů Kostků z Postupic, vnukem Jana Štěpánovského, padlého u Lipan. V roce 1521 řádil na Štěpánově mor. V "knize smluv svatebních" ve Skutči je k tomuto záznamu poznámka..." a před tím časem začalo se dříví roubati k mezi v této stráni od Štěpánova z kraje nebo duole již bylo porubáno". V r. 1584 měl Štěpánov jen 12 osedlých gruntů z čehož lze usoudit, že utrpěl válkami a morem. Jižní štěpánovské stráně v dobách vlády Karla IV. byly osázeny vinnou révou jak tomu nasvědčuje dosud zachovalý místní název stráně a polí " Na vinicích " . Zánik vinic lze přisoudit nízké kvalitě sklízených hroznů, a tak došlo pravděpodobně k následnému osázení volné plochy dubinami. Ještě v minulém století v místech " Bažantnice" bylo několik památných dubů zachováno. Také nad Skutíčkem byly dubiny i stráně " stračínské" pokryty dubinami a borovicemi, o něchž čteme v zápisech skutečských z r. 1675, že tu staré duby a borovice, na kterých se kříže spatřiti mohou, sloužily za mezníky. V zápisech je možno číst "staré dúbraviny".

Starý kostelík z XIII. nebo XIV. století tak zchátral, že Lev Burian Berka z Dubé, synovec arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé, dal r. 1623 postaviti nový ve slohu barokním. Dal jej postavit na paměť vítězné bitvy na Bílé hoře. Byl katolík a habsburkovec, do hraběcího stavu Ferdinandem II. povýšený. Zemřel v roce 1625, proto stavbu a částečně vnitřní zařízení dokončovala jeho manželka Františka Hypolita Eusebie z Fyrštemberka. Lev Burian Berka dal v roce 1618 zřídit zvon do kostela v Krouně. Kostel ve Štěpánově měl 4 zvony, z toho 2 zvony byly z XV. století, třetí veliký zvon byl roku 1580 slit Eliášem Stodolou v Hradci Králové nákladem manželů Jana a Marty Teláků. Byl znovu přelit za 240 zl. roku 1784 v Hradci Králové Hynkem Drakem Není zaznamenáno, čí nákladem byl zvon znovu přelit. Byl to asi patron kostela hrabě Filip Kinský, který o patronátní kostely pečoval. Poslední zvon byl slit v roce 1556 v Hradci Králové M. Václavem, kovářem. Není známo čí nákladem. Za I. světové války byly zvony z kostela vzaty. Banitá věž kostela byla přistavena roku 1786 za 1044 zlatých, do té doby byla zvonice dřevěná. Také zákristie musela být v r. 1798 nově sklenuta nákladem hraběte Františka Kinského. Nynější hlavní oltář je z XVIII. století, zbytky starého s původním obrazem sv. Matouše z r. 1652 , darovaného Bohuslavem Berkou z Dubé a jeho manželkou Marií Eliškou, rozenou Kinskou, byl uloženy ještě roku 1902 v síňce věže. Na stěně oblouku v chrámové lodi je znak Kinských, tři bílé zuby na černém poli. Na pravé straně, nyní již nejasný znak, považovaný za znak Berků. Nad sanktuariem bez dvířek je obrácený štítek špičkou nahoru se zkříženými petrskými klíčemi. Na dveřích vchodu do zákristie je přibyt vyřezávaný znak Berků - dvě zkřížené ostrve. Na chórku, který je na dvou dřevěných sloupech, jsou varhany. Kazatelna je z opukového kamene bez ozdob. Věž byla znovu pokryta v roce 1881. V roce 1677 měla kolatura štěpánovská s Novou Vsí, Bělou a Radimí jen 193 odrostlých obyvatel nad 12 roků. V třicetileté válce byl Štěpánov v r. 1644 a 1648 vypleněn Švédy, kteří sem zajížděli na plen z Chrudimi. Roku 1715 zde tábořili dělostřelci Schönbornovi, jeho dragouni v České Rybné. V roce 1742 měl Štěpánov jen šest sedláků a pět chalupníků. V seznamu evangelických rodin na panství v roce 1784 nebyla ve Štěpánově žádná jako ve Skutči. Pod Štěpánovem protéká svatoanenský potok údolím, které se stáčí k severu a je z obou stran sevřeno převážně borovým a smrkovým porostem na stráních a pokračuje přes "hvozd hrúbovický" na Hroubovice. V ústí údolí je zřízena městská vodárna zásobující dobrou vodou široké údolí. V sousedství se dříve nalézala motokrosová dráha skutečského Svazarmu. V nejširší části údolí pod "Hanusovými zámky" se nacházelo rekreační a školící středisko Početnické stanice Praha, dříve to byla v širokém okolí známá restaurace s vanovými lázněmi sousedící s kapličkou sv. Anny ( postavenou r. 1831 na paměť řádění cholery), pod touto vyvěrá mocný pramen nikdy nezamrzající železité vody, kterou lid má za léčivou. Dřívější poutníci se tu zastavovali a omývali si hlavně oči. Dříve tu bývala kaplička dřevěná, o které si místní lid vypravuje pověst k jejímu založení. V roce 1873 se v blízkosti hostince začalo hledat uhlí pomocí vrtů na pozemku Jana Bureše. Práci řídil havíř Vilém Band z Kamenice v Sasku, který byl také vedoucím několikaletých pokusů kutání u Skutíčka v letech 1859 až 1870 pro společnost saských a českých účastníků. V r. 1875 v údolí svatoanenském při vrtáni vytryskl tak mohutný pramen artézské studny ze 100 m hloubky, že další pokusy byly zastaveny. Vilém Band nabízel Nové Vsi zavedení vody nahoru do vesnice. občané však tuto možnost nevyužili. Teprve roku 1893 je voda tlačena trkačem do vrchu na Novou Ves do kašny. Nad Kubátovou vilou, dříve Kohoutovou ve které ve 30. letech bydlil houslový virtuos Váša Příhoda, na ostrohu zůstaly nepatrné stopy hradiště "Hanusovy zámky" . Na přelomu století ještě se zbytky příkopu, valu a náspu. Místní lid si vypravuje, že tu bývala tvrz rytíře Hanuse ze Štěpánova. Bylo to hradiště a strážiště z V. - IX. století na hranicích župy Vraclavské a Chrudimské. Nedaleko odtud byly nalezeny kulturní jámy s popelem, bez časového písemného záznamu. Od Štěpánova na východ při silnici ke Zbožnovu byly tři památné lípy, které jsou v seznamu chráněných stromů a nedaleko od nich je na nejvyšším vrcholu umístěn vodojem, který zásobuje Štěpánov, Zbožnov a Lhotu u Sk. vodou od r. 1959. Do této doby byla pitná voda ručně donášena nebo dovážena potahem ze studny pod Štěpánovem, v době sucha zpod kapličky u sv. Anny, která nezamrzá ani v největších mrazech. Užitková voda byla odebírána ze studny na návsi. Obě studny jsou zachovány, ale bez odběru vody. Štěpánov byl od počátku vesnicí ryze zemědělskou. Když se v minulém století na Skutečsku a Prosetínsku začínají otevírat lomy, odcházejí někteří obyvatelé za výdělkem a získávají sezónní zaměstnání v lomech. Postupem času se tato, výhradně ruční práce stává celoroční a "kameničina" stálým finančním zdrojem. Nejprve to byla potřeba užitkového kamene i stavebního k výrobě schodů, koryt, veřejí, valch, překladů, dlaždic i pomníkářských výrobků, proto byly počátkem 19. století na Přibylově otevřeny opukové lomy. Při stavbě železniční trati Pardubice - Havlíčkův Brod se začalo s lámáním žuly, která se od té doby stává znamenitou surovinou k výrobě štěrku všeho druhu a zvláště dlažebních kostek. Vznikl tak základ nového rozsáhlého průmyslu kamene. Po první světové válce se zde pracuje asi v padesáti čtyřech závodech. Pozdější rozmach obuvnického průmyslu spolu s kameno-průmyslem se stává hlavním zdrojem obživy mnohých obyvatel Štěpánova. V roce 1922 dochází na návsi k odhalení pomníku padlích v první světové válce. V roce 1930 má Štěpánov podle sčítáni 56 obytných domů a 436 obyvatel. Ve vesnici byly dva hostince, jeden obchod, majitelé zároveň hospodařili. Od r. 1930 bylo v čp. 56 pekařství. Na čp. 18 bylo od nepaměti kolářství. Ve vsi bylo také kolářství v čp. 51 u Hubených, krátkou dobu též truhlářství v čp. 62. Po dobu okupace zaniká veškerý kulturní život vesnice a těžkou ztrátu utrpěl i požárnický sbor. Vesnicí procházejí kontroly hospodářských zásob a lidé si oddechli až v prvních radostných květnových dnech r. 1945. Po sloučení obcí v r. 1960 se projevovala nutnost ve Štěpánově dále budovat to, co obci dosud chybělo, aby to odpovídalo době a stylu života občanů. Již dříve v letech 1954 - 1957 byla připravována stavba kulturního domu, nebyl ale bezezbytku splněn úkol mít vhodný pozemek. V r. 1957 - 1958 dochází k založení JZD a je prováděna stavba vodovodu. I když stavba vodovodu byla dodavatelským způsobem prováděna, i tak bylo v obci pro každého hodně práce a na ostatní práce nezbývalo dost času. Po dostavbě vodovodu v roce 1959 se ihned přistupuje ke stavbě kravína za čp. 3 a 43, aby mohlo být přikročeno k modernímu ustájení dobytku. V té době se vytvořila po několikaleté snaze možnost uskutečnit stavbu dlouho očekávané požární zbrojnice. Ke stavbě bylo přikročeno 1. 5. 1964 a k 31. 12. 1964 byla v podstatě zbrojnice dokončená, kolaudace byla 29. 12. 1964. Na stavbě pracovali převážně členové požárního sboru, zvláště obětavost a zásluhy při stavbě odevzdal s. Josef Janko. Při omítání pomáhali i členové požárního sboru u Otradova. Práce všech, kteří se o výstavbu zasloužili, byla oceněna při jejím otevření v r. 1965. Nyní v budově je mimo dvou boxů pro požární techniku v poschodí schůzová místnost (větší a menší), dále je v objektu umístěna místní lidová knihovna. V r. 1970 se slučují zemědělská družstva Štěpánova a Zbožnova, o rok později se slučuje i JZD Lhota u Skutče a vzniká sloučené JZD "Tři lípy" se sídlem ve Štěpánově. V r. 1973 se tento zemědělský útvar rozšiřuje o JZD Perálec a JZD Hluboká a vzniká komplexní zemědělský celek JZD "Budovatel" se sídlem v Perálci. V obci se jíž delší čas projevovala potřeba mít ve Štěpánově menší sál pro shromáždění občanů při akcích, kterých ve Štěpánově bylo vždy pořádáno poměrně dost. Dosavadní sál v pohostinství dosloužil. V r. 1980 - 81 byla provedena přestavba skladu umělých hnojiv JZD, který byl majetkem MNV, na společenskou místnost. Čistě brigádnickou prací, tak vznikla společenská místnost pro 100 osob. Stavba tvoří jeden celek s požární zbrojnicí. Hasiči také v obci vybudovali přírodní areál s tanečním parketem. Rok 1982 byl sváteční pro všechny hasiče v obci, neboť místní organizace sboru dobrovolných hasičů oslavila sté výročí od započetí činnosti v naší obci. Na oslavy byli přizváni štěpánovští rodáci a byl vydán almanach. V témže roce byla provedena rekonstrukce elektrického rozvodu na letním parketu. V roce 1986 přechází obec Štěpánov pod správu města Skutče, kde setrvává až do současnosti.V tomto roce bylo také započato s budováním rybníka v údolí. Po roce 1989 došlo k významným změnám v politické situaci, což se významně promítlo i do života naší obce. I nadále se občané podíleli na zlepšování a úpravách v obci. V létě roku 1992 byl z místní návsi odstraněn poslední ze tří kaštanů u křížku. O rok později byla provedena oprava hráze rybníka. Rok 1994 byl ve znamení komunálních voleb do obecního zastupitelstva města Skutče. V těchto volbách zvítězila KDU - ČSL, která také zaujala vedoucí postavení v radě města Skutče. Bývalé školící a rekreační zařízení " PORS " v údolí Svaté Anny bylo pronajato a slouží k rekreačním účelům penzionu " Zámeček u Sv. Anny " zřízeného v prostorách vily postavené továrníkem Jonášem z Hroubovic, později vlastněné pány Šlemrem, Kohoutem, Kubátem a nynějším majitelem panem Karafiátem, který je také provozovatelem výše zmíněného penzionu. V roce 1999 došlo k odkoupení pozemku sousedícího s místním ZD. Na tomto pozemku bude v příštích letech vybudováno hřiště, které naší obci dlouhá léta chybělo. V roce 2000 v rámci přípravy oslav první písemné zprávy o obci byla opravena a rekonstruována studna na návsi a provedeny další úpravy pro zlepšení vzhledu obce.

Telegraficky léta 2000 - 2007 (zapsal M.B.):
- Oprava silnice od Zbožnova až k čekárně - 2000
- Nátěr fasády a věže kostela - 2000
- Hřiště u parketu
- Rekonstrukce KD
- Plynofikace obce
- Vyasfaltování návsi a Zákrchova - 2005
- Oprava cesty na dolním konci - 2006
- Přístavba sociálek u KD - 2006
- Nová výstavba (Luboš Kunhart, Jaroslav Pícha, Petr Uličný, Martin Čáp, Tomáš Fikejzl, p. Odehnal, Roman Kunhart, Pavel Vtípil)
- Noví občánci (Mikuláš Čáp, Martin Uličný, Petra Uchytilová, Anička a Barunka Čmelíkovy, Veronika Doležálková, Lucie Kunhartová, Kateřina Burešová, Michaela Uličná, Karolína Uchytilová, Matěj Bureš
- Oprava zídky naproti prodejně, popelnice ke hřbitovu - 2007

V budoucnu se všichni stále snažme poctivě a obětavě pracovat pro dobro Štěpánova, jen tak budoucí generace budou moci naši práci hodnotit, o což nám všem, kteří žijeme ve Štěpánově, jde. My, občané Štěpánova jsme na svoji obec hrdi a věříme, že tomu tak bude i v budoucnu.

Počet obyvatel Štěpánova:
rok 1930 - 436 obyvatel
rok 1970 - 243 obyvatel
rok 1980 - 197 obyvatel
rok 2000 - 174 obyvatel